Sidra noach

Píše se srpen 2002. Čechy postihla tisíciletá povodeň, svým rozsahem připomínající biblický příběh Noachův. Stovky lidí přišly o své domovy, tisíce bylo nutno evakuovat ze zatopených oblastí. Také Židé z Josefova a z dalších částí Židovského Města musejí opustit své byty. Hledají útočiště u svých souvěrců. V židovském penzionátu pana Reicha na Vinohradech se řízením osudu schází deset mužů, tvořících minjan. Jsou různého věku, od patnácti do osmdesáti let, z různých prostředí, s různými životními zkušenostmi. Jejich osudy se postupně odhalují prostřednictvím historek, jež si v dlouhých chvílích vyprávějí, nebo vzpomínek, které se jim v této mimořádné situaci vynořují. Spolu s nimi se opět odkrývá zloba, nesmyslnost, absurdita neblahých minulých režimů, jež pronásledovaly hlavně Židy.
Trpké, ale přesto až neuvěřitelně komicky vyznívající osobní historie nám prozaik David Jan Novotný předává vlastní i sdílenou zkušeností. Zná současný židovský svět Prahy, jeho prostředí, jazyk, zvyklosti a obřady. Příběhy, které vypráví laskavě, s charakteristickým ironickým humorem, získávají v jeho podání moudrost dávných biblických poučení i jistou smířlivost poznání, jež přesahuje celé generace. Už šedesát let jsem tu neměl být. Kde jste vy, kde jsem já? A kde jsou ostatní?

Ukázka z textu

Onoho léta nechtěl mrakopravcům nikdo věřit. Všichni tvrdili, že o nic nejde, že co se někomu jeví nenormálním, je naopak normální, a nenormální je ten, kdo sejčkuje, zvláště mrakopravci. Meteorologové nedbali řečí těch ani oněch a zkoumali mraky po svém. Jejich pohyby, jejich výšku a šířku, jejich hustotu. Věděli dobře, že každý mrak se jednou rozplyne nebo protrhne, v tom byli s mrakopravci zajedno, a stejně tak dobře věděli, co takový pět kilometrů vysoký mrak, pěkně nasáklý vodou, dokáže, když si usmyslí. Vodohospodáři zase sledovali vodoteče po celých Čechách a snažili se spočítat, co se po takovém usmyslení mraků semele, co by se mohlo semlít a co se semlít určitě nemůže. A protože mýliti se je lidské, mýlili se pro všechny případy ve všem. Sakumpak. Protržených mraků bylo najednou spousta na všech možných místech, a pak se protrhla hráz jakéhosi rybníka, který nechtěl zůstat pozadu za mraky, a rybniční voda i s kapry smetla jednu jihočeskou vesnici, dočista ji vysmejčila a hned bylo o jednu minulost víc. Mraky, jako by chtěly rybníkům dokázat, že se dokážou protrhávat líp a důkladněji, tak zvesela činily a voda se zase snažila vyvalit hráze a podemlít břehy, zaplavovat domy a silnice a dělat všechno, co taková voda umí. Pár lidí si vzpomnělo na rok sedmadevadesátý, kdy té vody bylo také požehnaně, k vzteku a k pláči, a tu si mnozí kladli otázku, jestli to čirou náhodou není nějaké znamení shůry. Realisté tvrdili, že shůry jistě, odkud jinak, když mraky jsou na nebi, jenže jiní zase mínili, že tím shůry je myšleno opravdu shůry. Gnostici a bezvěrci se pošklebovali, neboť podle nich se v takových případech jedná vždy a zásadně o přírodní jevy, nic víc, nic míň, ale při vší zdrženlivé úctě k ateistům je třeba zpříma říci, že o znamení shůry šlo. A tím shůry je opravdu myšleno shůry.

  • Nakladatel:
    Knižní klub
  • ISBN:
    978-80-242-2754-2, EAN:
    9788024227542
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 384 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání:
    2010 (1. vydání)

Cena v obchodě: 305